Soustředění se zájezdem do CERNu

Účastníci

Chybí data.

Organizátoři

Soustředění se zájezdem do CERNu, 24. 4. – 29. 4. 2006

Na jaře jsme pořádali netradiční soustředění. Naši účastníci měli možnost navštívit CERN, velké a proslulé vědecké středisko.

CERN

CERN – evropské centrum pro jaderný výzkum sídlící na švýcarsko-francouzské hranici – je zajímavé v mnoha směrech a pyšní se několika nej. Je to jedno z největších, nejdražších, nejmodernějších a nejmezinárodnějších vědeckých pracovišť, co na světě stojí. V obrovských podzemních urychlovačích dva vstřícné svazky protonů dosahují téměř rychlosti světla a při následné srážce těchto svazků vzniká spousta fyzikální „havěti“, tedy různé typy záření a hlavně další nově vzniklé částice. Vědci tuto havěť chytají a zkoumají. Dokonce se čas od času objeví dosud zcela neznámý a nepopsaný typ částice – to pak výzkumníci jásají a třeba se i udělují Nobelovy ceny.

Není bez zajímavosti, že v současné době mají fyzikové v CERNu spadeno na jedno obzvláště vypečené „zvířátko“ z mikrosvěta, a sice Higgsův boson, jehož objevení by pomohlo takříkajíc zalepit mnoho děr v našem současném fyzikálním chápání světa. To je sice pěkné, řeknete si možná, ale co z toho? Poznatky získané výzkumem mají obrovskou škálu praktického uplatnění například v chirurgii, materiálovém výzkumu, diagnostice, energetice. Kromě toho ale nové poznatky pomáhají hledat odpovědi na otázky filozofické: Je vesmír jednoduchý a elegantní? Co je to náhoda a existuje vůbec? Je člověk schopen pochopit fungování světa? Co je to hmota? A my si rádi klademe otázky, a proto jsme se vydali do Švýcarska podívat se na to, jak je třeba možné hledat odpovědi.

Exkurze na LHC

Se žlutými helmami na hlavě sjíždíme výtahem asi sto metrů pod povrch země. Tam se nám teprve otevírá opravdový pohled do této továrny na vědu. A skutečně, továrna na vědu je přiléhavý název – mohutné železné konstrukce, tlustá potrubí, spletité elektrické rozvody, jeřáby,… a jako dominanta toho všeho stojí uprostřed podzemní haly obrovský detektor ve tvaru prstence. Detektor je právě jeden z klíčových článků celého výzkumného procesu, ve kterém se zmíněná fyzikální havěť chytá – odsud putuje ohromující množství informací do výpočetních středisek, kde se vše zpracuje a analyzuje. Teprve při pohledu zblízka poznáváme, že detektor je neuvěřitelně komplikovanou změtí tenoučkých drátů, destiček a vůbec všeho možného a zůstává rozum stát nad tím, že tento kolos je schopen zachytit byť i jednu jedinou subatomární částici a ještě ke všemu nám jazykem elektřiny rozumně povědět, co že to bylo zač. Sympatický cernský technik nám také ukazuje další pozoruhodnou věc – kryotechnologie neboli mrazicí technologie, které zde při teplotách blízkých absolutní nule zajišťují supravodivost elektromagnetů sloužících k rozběhnutí svazků částic.

Kapitola sama pro sebe je samozřejmě již výše zmíněné výpočetní středisko. Ve spolupráci s mnoha počítači na celém světě se zde zpracovává více dat, než co v elektronické podobě produkuje celá střední Evropa. Zde si můžeme všimnout zásadní věci. Svět je možné zkoumat hloubáním, dedukcí či indukcí, domýšlením se; v CERNu však vsadili na jiné karty. Takzvaná hrubá výpočetní síla a velmi mohutné technologie nám umožňují nahlédnout do těch nejtitěrnějších rozměrů za hranice lidského poznání.

Technické muzeum v Mnichově

Ovšem cestou do CERNu nelze projet půlkou Evropy a nezastavit se aspoň na některých mimořádně zajímavých místech. Ve fyzikálním duchu naší výpravy první zastávka patřila muzeu v Mnichově, které je jedno z nejrozsáhlejších v Evropě. Číst v knize je dobré, prohlížet obrázky ještě lepší, ale skutečně vidět a vyzkoušet je nejlepší – motory, parní stroje, letadla, turbíny, těžební soupravy, transformátory,… I zarytému netechnikovi by zasvítily oči. K návštěvě Mnichova patřila samozřejmě i procházka městem. Ženeva a Alpy

Městem, ve kterém jsme se zdrželi déle, bylo místo našeho ubytování, Ženeva. Ženeva má kouzlo přímořského lázeňského města a to je o to zajímavější, že u moře neleží. A samozřejmě nelze vynechat procházku po alpských kopcích a pokudmožno poznat přírodu a podrobit se jejím rozmarům. Tak jsme také učinili a řádně skrz naskrz promokli, zanadávali si a znovu promokli. Konečně každý z nás věděl, co je to alpské jaro.

Nádherným zážitkem byla návštěva masivu Mont Blanc. Z podmračného deštivého údolí jsme lanovkou vyjeli na bezmála 4000 m vysoký vrchol Aiguille du Midi. Vymetená obloha, slunce zářivější než jindy, osamocené vrcholy majestátních hor a hluboká údolí všude pod námi. Kdo neviděl, neuvěří. Já jsem si připadal jako na střeše světa. Dalším příjemným zpestřením našeho programu byly zajímavé a poučné večerní besedy s panem doktorem Dolejším a studenty MFF UK na témata fyzikální i nefyzikální, ze života.

Závěr

Naplno prožitých pět dní už je však za námi a mohu si dovolit krátké zhodnocení. Zájezd do CERNu považuji za cennou zkušenost. Za pět dní jsme se mnoho dozvěděli, mnoho viděli, rozšířili si obzory. Co je však důležitější, poznali jsme nové „zapálené“ lidi, získali jsme motivaci do dalšího studia a chuť dozvídat se nové věci.

autor: Marek Scholz

Tato stránka využívá cookies pro analýzu provozu. Používáním stránky souhlasíte s ukládáním těchto cookies na vašem počítači.Více informací

Pořadatelé a partneři

Pořadatel

Pořadatel MSMT_logotyp_text_cz

Generální partner

Partner

Partner

Mediální partner


Created with <love/> by ©FYKOS – webmaster@fykos.cz