TSAF po Německu
autor: Kristína Nešporová
Pokud jste ještě neslyšeli o FYKOSu, pak zkratka TSAF pro vás bude pravděpodobně neméně nicneříkající. FYKOS (FYzikální KOrespondeční Seminář) je tady pro všechny středoškoláky se zájmem o vědu, a to, jak již název napovídá, především o fyziku. Organizují ho hlavně studenti Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a mimo šesti sérií s netradičními fyzikálními úlohami pořádá během školního roku také různé soutěže a akce, mezi které se řadí i TSAF (Týden S Aplikovanou Fyzikou) letos pořádaný v Německu v termínu od 11. 11. do 17. 11. 2014.
Odborný program TSAFu byl zahájen v Praze na půdě Matematicko-fyzikální fakulty úvodní přednáškou o termojaderné fúzi a tokamacích, zařízeních, která umožňují, byť zatím jen po velmi krátkou dobu, udržovat vysokoteplotní plazma, což je pro kontrolovanou jadernou fúzi klíčové. Volba tohoto tématu dobře korespondovala nejen s chystanou návštěvou Institutu Maxe Plancka, kde se nachází největší tokamak v Německu, ale i se souslovím „aplikovaná fyzika“ v názvu akce, neboť termojaderná fúze se zdá být velmi slibnou možností získávání energie, což může být v budoucnu využitelné, protože zásoby uhlí a ropy, na kterých dnešní energetika do značné míry závisí, nejsou nevyčerpatelné.
Po přednášce následoval noční přejezd do Německa, konkrétně do nejsevernějšího cíle naší cesty – Hamburku. Zde jsme měli možnost se podívat do výzkumného centra DESY (Deutsches Elektronen-SYnchrotron), kde jsme si poslechli přednášku zaměřenou především na částicovou fyziku a poté jsme si prohlédli část monumentálního experimentálního zařízení, jakými velké urychlovače bezesporu jsou. Návštěvou DESY jsme s tímto přístavním městem ještě neskončili. V odpoledních a večerních hodinách jsme podnikli exkurzi do továrny výrobce letadel Airbus. Letecký průmysl patří k impozantním a fascinujícím oblastem techniky, a proto je tato prohlídka otevřená pro širokou veřejnost s nutností objednání předem.
Dopoledne jsme se rozloučili s Hamburkem procházkou po historickém centru a zamířili do Berlína, kde nás druhý den čekalo zdejší Technické muzeum a nedaleké Centrum vědy Spectrum.
Původní dojem, že v muzeu jsou lodě, lodě a nic než lodě, vystřídalo zjištění, že je jen mnohem rozsáhlejší, než se na začátku zdálo. Na své si zde přijdou příznivci vlaků, počítačů, filmu, fotografie, farmacie a lecčeho jiného. Při návštěvě Centra vědy nešlo než trochu zalitovat, že člověku není deset let, protože v tom případě by se zdálo být úžasným místem plným záhadných jevů. Na druhou stranu tušit, proč se co děje, také nebyl špatný pocit a fyzik je od přírody hravé stvoření, takže se rozhodně nedá říct, že by nás expozice se spoustou ukázek experimentů a jevů se zvukem, elektřinou, optikou a dalším nudila. Nabitý den jsme zakončili noční prohlídkou Berlína a pak jsme vyjeli směrem na Mnichov.
V Mnichově jsme se nejdříve zaměřili na automobilový průmysl, přesněji na značku BMW. Prohlídka zde byla po vizuální stránce velmi propracovaná a efektní, z hlediska informací poněkud slabší než předchozí místa, nicméně tomu se nelze divit, vzhledem k jejímu zaměření ideálně na potenciálního zákazníka. Ani v Mnichově jsme nemohli vynechat historicky laděnou procházku centrem města, která následovala odpoledne. A tak jsme měli celý další den na vědeckotechnické Německé muzeum, ačkoliv se ukázalo, že mít na něj celý týden by vyhovovalo lépe. Najdete zde totiž nejen desetitisíce předmětů a interaktivních expozic, ale v jednotlivých částech muzea se v určitých časech pořádají i komentované prohlídky, předvádějí se nejrůznější pokusy a ukázky výroby a promítají se filmy, což rozhodně stojí za to, takže zvládnout i s tímto celé muzeum poctivě projít během jednoho dne je nadlidský úkol. Naše poslední zastávka symbolicky uzavřela kruh, protože jsme se tematicky vrátili k termojaderné fúzi návštěvou tokamaku ASDEX-Upgrade na již zmiňovaném Institutu Maxe Plancka. Pravdou je, že samotný tokamak jsme viděli poměrně zdálky utopený pod spoustou podpůrné techniky, nicméně i tak se určitě jednalo o zajímavou exkurzi hlavně díky dobře podanému výkladu.
Na závěr lze jen říct, že tento TSAF se skutečně podařil, za což patří dík hlavně Mgr. Karlu Kolářovi, který celou akci inicioval a zařizoval. A nezbývá než věřit, že TSAF splnil účel a utvrdil svoje účastníky v tom, že fyzika je skvělá věda, která nám dává nejen spoustu odpovědí a poznatků, ale i možnost tyto poznatky aplikovat, a přinést tak světu nové technologie.